Rok 2009 byl zlomovým pro českou gothic metalovou kapelu Gate of Sorrow zejména díky jejímu vysoce oceňovanému čtvrtému albu Enter Through The Gate. Milada Miltáková (vokalistka, celistka a textařka) si našla čas na povídání s Femme Metal o kapele, jejich novém počinu a plánech do budoucna.


Vítej Milado a díky, že si s námi dnes povídáš!

Ahoj Robin, nejdříve bych chtěla Vám všem předat pozdravy z České republiky a samozřejmě od kluků z Gate of Sorrow. Bude mi potěšením si s Vámi povídat!


Když posluchači projdou bránou do hudebního světa Gate of Sorrow, co objeví?

Musím říct, že to není lehká otázka :) Posluchači možná objeví trochu odlišný svět… Plný temnoty, bolesti, patetismu, ale také plný vášně, energie a snů. Snažili jsme se dát vše, co máme uvnitř, do každého tónu a každého slova. Dali jsme do tohoto alba nejlepší hudební vlivy a pocity v nás, nemáme jen jednoho skladatele a věříme, že tohle dává speciální esenci a atmosféru naší hudbě a živým vystoupením.


Jak bylo Enter Through The Gate přijato fanoušky?

Máme velmi pozitivní reakce v mnoha případech, ale některé zpětné vazby jsou také o tom, že naše hudba je velmi komplikovaná, není dobře zapamatovatelná a nedostatečně komerční, ale my jsme možná mnohem spokojenější s těmito reakcemi, protože chceme uskutečňovat naše hudební sny bez jakýchkoliv hranic a limitů. Chceme naší hudbou popsat vnitřní svět, který nelze spatřit na první pohled a kde je možné vždy najít něco nového, jiný úhel pohledu. A velmi respektujeme každého, kdo nás chápe, protože tato osobnost je nám velmi blízko, i když je třeba na druhém konci světa.


Jsou nějaké kapely, se kterými byli Gate of Sorrow srovnáváni?

Někteří lidé nás srovnávají s takovými velkými jmény jako Tristania nebo Within Temptation, což nás velmi těší, ale upřímně odpověď pro nás není jednoduchá…slyšíme a chápeme naši hudbu jiným způsobem, z jiného úhlu pohledu, domnívám se, že už nejsme schopni poslouchat naše album jen objektivně, bez jiných osobních vlivů.


Pochopila jsem, že jsi vystudovala Státní hudební konzervatoř, proškolení, které září skrz tvé vznášející se sopránové vokály a bohatou orchestraci. Pověz nám víc o tvých hudebních začátcích.

Víš, když otec hraje na housle, matka na klavír a bratr na bicí, tak už nemáš moc možností jak tohle přežít v takovém prostředí, než dělat nějakou muziku taky :) Začala jsem zpívat a hrát na klavír, když mi bylo 5, pak se přidaly housle s cellem a pak Státní konzervatoř v Brně. Posledních pár let se snažím soustředit se na zpěv jak jen to jde. Technické věci jako stupnice a cvičení jsou v porovnání s učením se správné interpretaci hračka. Mám štěstí na mé profesorky zpěvu, které jsou opravdu excelentní sopranistky, každá hodina mi dává spoustu nejen do uměleckého, ale také do osobního života.


Stát v čele metalové kapely vypadá jako radikální odklon od kořenů v klasické hudbě. Jak se stalo, že ses začala zajímat o metalovou hudbu?

Necítím to jako radikální odklon, i když to tak vypadá :) Energie, kterou cítíte ve středu velkého symfonického orchestru, není tak odlišná… Je to už hodně dlouho, ale moji přátelé mi jednoho dne přinesli desky Smashing Pumpkins, Metallicu a Faith No More a ta energie byla pro mě tak silná, že jsem neměla jinou volbu, než pokračovat v objevování temné hudby.


Ve kterých směrech ovlivnila klasická hudba Tvůj přínos “Enter Through The Gate”?

Určitě síla melodie, síla hluku a ticha a specifické harmonie (ta krása “klasického luxusu”, elegance a bohatosti) myslím. Dle mého názoru je klasická hudba základ všeho a dává Ti ten správný základ pro celkové hudební chápání a vnímání světa, ale problém je v tom, že tohle všechno se mnohdy dá pochopit až později v životě, někdy bohužel až moc pozdě.


Prosím představ nám ostatní členy kapely.

Už nemáme žádné další holky, takže pánská sekce Gate of Sorrow se skládá z: Roman Tureček – mužské vokály a kytara, Libor Mikláš - kytara, Bohuš Zajíček - basa, Romanův bratr Dušan Tureček - bicí a Ludvík Čihánek - klávesy.


Gate of Sorrow existují skoro 10 let a realizovali již 3 alba předtím, než jsi přišla ke kapele v roce 2005. Jak jsi byla do kapely uvedena a jaké bylo být nováčkem v již zavedené kapele?

Myslím, že to bylo pro nás všechny něco nového, protože Gate měli dámský vokál jen jako studiového hosta a se mnou začali zkoušet, tvořit hudbu a vystupovat jiným způsobem. Myslím, že jsme potřebovali trochu času, abychom našli správnou a společnou cestu k hudebnímu cítění a skládání, ale teď všechno funguje perfektně.


Vem nás zpět do dne v roce 2005, kdy jsi potkala kluky poprvé, abyste zjistili jestli budete pro sebe ti správní. Jak ten proces vypadal?

Pamatuji si, že to bylo horké léto a jeden kamarád mi řekl, že ví o kapele, která hledá dámskou vokalistku a dal mi Applicant for a Gillotine a díky těm specifickým harmoniím, skrytým melodiím a temným kytarovým riffům to byla láska na první pohled.


Jako přídavek k úžasným sopránovým vokálům také na novém albu píšeš temné a často bolestivé texty. Jsou tyto texty inspirovány událostmi ve Tvém životě?

Jen trochu, nejdříve se snažím co nejvíce poslouchat. Mohu říct, že mojí nejsilnější inspirací je pocit, který cítím, když poslouchám naši hudbu. Poslouchám skladbu mnohokrát, až začnu být schopná popsat mé pocity slovy. Líbí se mi psát způsobem, kdy je pravý smysl a význam “schovaný” a popsaný jinými slovy.


Jedna z textově nejintenzívnějších skladeb je pro mě “Behind the Mirror”. Můžeš nám vysvětlit, co bylo ve Tvé mysli, když jsi psala tuhle píseň?

Behind the Mirror je o vnitřním životě naší duše, který se odehrává “za” naším hezký obličejem. Je o našem denním “přiznání” a přiznání si skutečné pravdy, i když není vždy naprosto perfektní a pozitivní pro naše okolí. Je o každodenní válce uvnitř nás.


Které písně jsou nejblíže Tvému srci?

Není jednoduché vyzvednout jen jednu, protože každá z nich se mě dotýká opravdu hodně, ale Follow Me To The Other Side a Black Sin mají pro mě speciální význam. Když zpívám tyto dvě naživo, mám opravdu problém kontrolovat své emoce a hlas :) Tyhle dvě sklady mají něco společného s mým životem, ale možná ne v tom samém smyslu, jaký jsem použila ve slovech.


Řekla jsi, že Tvé oblíbené kapely jsou Tristania, Epica a staří Theatre of Tragedy. Kterými umělci si myslíš, že bychom byli nejvíce překvapeni ve Tvém MP3 přehrávači?

Mám hodně oblíbených kapel v různých hudebních stylech, ale možná budete překvapeni Muse, Paul Van Dykem, Carlem Coxem, Deadmau5. Není to moje hudba pro každý den, ale mohu v ní najít odlišnnou energii a atmosféru, která mě také inspiruje. Ale jisté je, že každý večer usínám se Soilwork v uších :)


Když se podíváš do budoucna, tak co bude stěžejní pro Gate of Sorrow v roce 2010?

Určitě očekáváme mnoho párty v naší zkušebně v roce 2010 a všichni jste srdečně zváni :) Ale vážně pracujeme na novém albu a připravujeme nový materiál.


Nějaká závěrečná slova pro Vaše fanoušky ve Femme Metal?

Moc děkuji za tak hezké povídání, chtěla bych Vám všem popřát všechno nejlepší v roce 2010 a zůstaňte sví v každém jediném momentě Vašeho života…


Velmi děkuji, Milado. Přejeme Ti vše nejlepší a těšíme se na novinky o Gate of Sorrow.